Obec s historií
Hlupín má bohatou historii sahající hluboko do minulosti. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1382, kdy byl jejím majitelem Martin z Mladíkovic a Hlupína. Lze však předpokládat, že zde zemědělci, řemeslníci a možná i obchodníci se solí žili již několik staletí předtím.
Historii obce připomínají také její drobné sakrální památky a zajímavá místa v okolní krajině.
V blízkosti kapličky před obecním úřadem stojí kamenný pomníček srdcovitého tvaru, připomínající smrt francouzského důstojníka z období války o rakouské dědictví v letech 1741–1742. V roce 1923 byly při stavbě silnice do Zadních Zborovic nalezeny kosterní pozůstatky 28 francouzských vojáků. Na památku této události byl u kapličky postaven pomníček.
Za pozornost stojí také kaplička svaté Anny Samodruhé, postavená v roce 1832, a návesní kaplička se slunečními hodinami ve štítu. Ta byla vybudována v roce 1819 za rychtáře Jana Bryndy z č. 3. V roce 1839 do ní byl zakoupen zvon a v roce 1843 získala věžičku v barokním stylu.
Historie sahající do 14. století
První písemná zmínka o Hlupíně pochází z roku 1382, kdy byl jeho majitelem Martin z Mladíkovic a Hlupína. Historie obce je však nepochybně mnohem starší a lze předpokládat, že zde lidé žili již několik staletí před tímto datem.
V průběhu staletí prošel Hlupín řadou významných změn. Obec byla součástí panství Hoštice, rozvíjelo se zde zemědělství, řemesla i tradiční venkovský způsob života. O minulosti obce dodnes vyprávějí nejen písemné prameny a kroniky, ale také dochované stavby, drobné památky a místní názvy.
Historické události připomíná také skutečnost, že se Hlupín stal dějištěm událostí spojených s válkou o rakouské dědictví v letech 1741–1742.
Památky a místa, která stojí za pozornost
Jednou z nejzajímavějších památek obce je kamenný pomníček srdcovitého tvaru, který připomíná smrt francouzského důstojníka z války o rakouské dědictví. Nachází se v blízkosti kapličky před obecním úřadem.
V roce 1923, při stavbě silnice do Zadních Zborovic, byly nalezeny kosterní pozůstatky 28 francouzských vojáků. Tato událost se stala součástí historie obce a byla připomenuta postavením pomníčku u kapličky.
K významným sakrálním památkám patří také:
- Kaplička svaté Anny Samodruhé, postavená v roce 1832.
- Návesní kaplička se slunečními hodinami ve štítu, vybudovaná v roce 1819 za rychtáře Jana Bryndy z č. 3.
- Zvon zakoupený do kapličky v roce 1839.
- Věžička v barokním stylu, kterou kaplička získala v roce 1843.
Tyto drobné památky dotvářejí charakter obce a připomínají její duchovní, kulturní i stavební tradice.
Ecce Homo – tajemství v krajině
Přibližně 2,5 km západně od Hlupína, na hranici Jihočeského a Plzeňského kraje, se nachází vysoký kamenný sloup známý jako „Ecce Homo“.
Toto místo je opředeno pověstí, podle níž se zde v roce 1742 během války o rakouské dědictví utopili v Březovém potoce tři francouzští vojáci i s koňmi.
Ecce Homo patří k pozoruhodným místům v okolí Hlupína a představuje zajímavý cíl pro pěší výlet nebo cyklovýpravu.
Střelské Hoštice – historické centrum okolí
Významnou obcí v blízkosti Hlupína jsou Střelské Hoštice, s nimiž je historie Hlupína úzce spjata.
Původní název vsi zněl pouze Hoštice. Současný název vznikl v době, kdy ves tvořila společné panství se Střelou. Tehdy se používal název Střelohoštice, od počátku 20. století pak název Střelské Hoštice.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1278, další pak z roku 1318, kdy zdejší tvrz vlastnil Oldřich z Počtejna.
V roce 1347 držel Hoštice Chval, syn Bohunka z Mladějovic. Později zde sídlili páni z Prčice, z nichž Jan z Prčice se stal patronem zdejšího kostela.
V 15. století vládla v obci rytířská rodina z Kraselova a Hoštic.
Spojení Hlupína se Střelskými Hošticemi
V roce 1543 připadl Hlupín do poddanství panství Hoštice (Střelské) za vlády Ferdinanda I.
Po rytířském rodu následovali v roce 1562 Pešíkové z Komárova. Ti stáli na straně odbojných českých stavů a po bitvě na Bílé hoře jim byl majetek zkonfiskován. Spolu se zámkem Střela byl následně prodán Jindřichu Libštejnskému z Kolovrat.
Poslední majitel panství zemřel bezdětný a jeho majetek zdědil synovec Václav Lev. Ten později vstoupil do jezuitského řádu, zřekl se všech dědičných statků a své jmění věnoval řádu. Zemřel v Římě roku 1659.
V roce 1624 získal objekt jezuitský řád, který výrazně zasáhl do úprav zámku. Jezuité zde působili až do zrušení řádu v roce 1773 císařem Josefem II. Majetek řádu byl následně zabaven státem a správa majetku v Hošticích byla svěřena Josefu Benediktu Wirthovi.
Zrušení roboty a příběh o reluici
Významnou změnou v životě obyvatel regionu bylo zrušení roboty v roce 1783. Pro obce však zůstala povinnost vytěžit a dovézt potřebné dřevo z lesa Zuklín do Střelských Hoštic. Zároveň bylo nutné vyplatit se z roboty peněžní náhradou, tzv. reluicí.
Mezi lidmi se tehdy rozšířila fáma, že reluici není nutné splácet. V Hlupíně ji odmítli zaplatit Hájek z č. 1 a Šoupa z č. 5.
Oba byli následně vyhnáni a jejich majetek koupil Kokrda ze Lhoty. Pravděpodobně však neměl dostatek prostředků, a proto grunt č. 1 prodal Kalousovi z Čečelovic.
Podle místního vyprávění měl Kokrda dobré srdce a Šoupovi daroval šest strychů polí. Šoupa si poté postavil dům č. 30, podle něhož se dodnes v Hlupíně říká této části „U Šoupíků“.
Tento příběh je zajímavým příkladem toho, jak se velké historické změny promítaly do života konkrétních lidí a jak se jejich osudy uchovaly v místních názvech a tradicích.
Zdroje a prameny:
Gruntovní kniha – pro panství Hoštické, spolku Jezuitského v Klatovech – je uložena v Státním okresním archivu ve Strakonicích.
Čelední kniha I. část – zápisy jsou do roku 1900, Matrika Židů pag.101-Geburts.,pag. 201-Toten –
je uložena v Archivu ve Strakonicích
Stránky obce Střelské Hoštice: http://www.strelskehostice.cz/historie-obce
Poděkování za získávání informací patří Jiřině a Františkovi Češkovým, kronikářům a dalším nejmenovaným pamětníkům.